Pádové vazby latinských předložek

24. listopadu 2012 v 13:57 | Paželv
ab, ā - ablativ
ad - akuzativ
abante - ablativ
absque - ablativ
adusque - akuzativ
adversum, adversus - akuzativ
ante - akuzativ
apud - akuzativ
cata - akusativ
circa, circiter, circum - akuzativ
cis - akuzativ
coram - ablativ
contra - akuzativ
cum - ablativ
de - ablativ
ex - ablativ
extra - akuzativ
in - akuzativ
infra - akuzativ
inter - akuzativ
intra - akuzativ
iuxta - akuzativ
ob - akuzativ
per - akuzativ
pone - akuzativ
post - akuzativ
prae - ablativ
praeter - akuzativ
pro - ablativ
procul - ablativ
prope - akuzativ
propter - akuzativ
secundum - akuzativ
simul - ablativ
sine - ablativ
sub - 1. pohyb směrem dolů - akuzativ, 2. pozice pod něčím - ablativ
subter - obvykle akuzativ
super - 1. pohyb směrem nahoru - akuzativ, 2. pozice nad něčím - ablativ
supra - akuzativ
trans - akuzativ
versus - akuzativ
ultra - akuzativ
 

Mark Twain - Básničky na úmrtní oznámení (Post Mortem Poetry)

27. září 2012 v 14:26 | Paželv
Ve Philadelphii mají takový milý zvyk, který by mohl být přijat po celé zemi. Spočívá to v tom, že se k úmrtním oznámením připojí jedna dvě sloky útěšných veršíků. A pravidelného čtenáře philadelphského Hlásníka musí tyto žalozpěvy často dojímat k slzám. Při odchodu dítěte je veršík v Hlásníku právě tak nezbytnou náležitostí, jako sám pohřeb, takže v tomto šťastném městě ztrácí smrt mnoho ze své hrozivosti, všichni totiž ví, že se při svém příchodu zahalí do sladkého závoje Básnictví. Například jsem v jednom z posledních čísel Hlásníka nalezl tento klenot (příjmení pozměňuji):


ZESNULI

HAWKS - 17. tohoto měsíce zemřela Klárka, dcera Ephraima a Laury Hawksových, ve věku 21 měsíců a dvou dnů.

Juž utichl vřesk radostný
děťátka přesmavého,
už je pryč z mého objetí,

nezlíbám líčka jeho,

jež se tak sladce smála,

utichla sluchu mému.

Já Klárku nedám nikomu,

leč Bohu jedinému.


Dítě takto opěvované zkrátka nemohlo zemřít bez útěchy. V témže čísle Hlásníka lze nicméně najít následující, příjmení, jako obvykle, mírně pozměněno:


BECKET - V neděli ráno 19. t. m. zemřel HONZÍK, maličký synáček George a Julie Becketových, stár 1 rok, 6 měsíců a 15 dní.:

Juž utichl vřesk radostný
děťátka přesmavého,
už je pryč z mého objetí,

nezlíbám líčka jeho,

jež se tak sladce smála,

utichla sluchu mému.

Honzíka nedám nikomu,

leč Bohu jedinému.



Podivuhodnou podobnost dvou svrchupsaných básní lze samozřejmě vysvětlit podobností situací, v nichž se autoři octli, a překvapující podobnost jejich formulací je pravděpodobně dána podobností toho, co oba chtějí vyjdářit.

Jenže ve stejném čísle téhož listu nacházím následující (jména opět pozměňuji):


WAGNER - 10. t. m. zemřel FERGUSONEK G., syn Williama L. a Marthy T. Wagnerových, ve věku čtyř týdnů a jednoho dne.

Juž utichl vřesk radostný
děťátka přesmavého,
už je pryč z mého objetí,

nezlíbám líčka jeho,

jež se tak sladce smála,

utichla sluchu mému.

Fergusonka nedám nikomu,

leč Bohu jedinému.



Je zvláštní, jak mocně působí opakování tak vznešených a poetických myšlenek na čtenářovy emoce. Vezmeme-li Hlásníka a přečteme-li si verše o nešťastné Klárce, pocítíme nepopsatelnou skleslost. Otočíme-li však stránku a přečteme si báseň o malém Honzíkovi, skleslost sklesne ještě víc a nabude na důrazu, pociťujeme utrpení téměř hmatatelné. Pokud však neustáváme a přečteme si i žalozpěv o malém Fergusonkovi, obemkne nás cosi, co lze jen velmi přibližně popsat slovem "utrpení".

V Hlásníku (v témže čísle) nacházíme ještě následující verše (jako vždy měním příjmení):



WELCH - 5. t. m. zesnula MARY C. WELCHOVÁ, manželka Williama B. Welche, dcera Catherine a George W. Marklandových, ve věku devětadvaceti let.

Matka drahá, matka dbalá

odešla, nás tu zanechala.

Přestaňte lkáti, darmo lkáte

matka juž bolesti nezná té.

Manželi, sbohem, dítky moje,

Bohu služte, Jej se boje,

setkáme se na věčnosti,

v lásce, míru a radosti.


Co může být krásnějšího? Žádný výčet prostých instrukcí (ledaže by byl v tabulce a s grafem) by nemohl výstižněji shrnout to, co vyjádřili v prvním čtyřverší truchlící pozůstalí, a nelze ani pomyslet přesnější a přehlednější výčet posledních sbohem a obecných pořízení, než je zesnulou tak skvostně zveršován v tom druhém. Podobné věci nás zajisté činí moudřejšími, citlivějšími, lepšími.

Jiný příklad.


BALL. - Nad ránem 15. t. m. MARY E., dcera Johna a Sarah F. Ballových.

Jak útěšnou jest naděje,

až půjdu v onen svět,

že budou sami andělé

duši mou v ráj uvádět.



A tohle je zase zřejmě standard pro ctihodné hlavy rodin.


BURNS. - 20. t. m., MICHAEL BURNS, čtyřicet let stár.

Odešels nám, otče drahý,

už opustil jsi nás.

Ten, jenž vzal tě bez výstrahy

co vzal, to vždycky vyléčí zas.

Pohřeb bude ve dvě, přijďte v čas.



Jakási prostá krása je však v tom následujícím, který je zřejmě v Philadelphii standardem pro souchotináře. (V Hlásníku, který mi leží na stole, je to u čtyř rozdílných úmrtních oznámeních.)


BROMLEY. - 29. t. m., zesnul PHILIP BROMLEY, ve věku padesáti let, na souchotiny.

Dlouho onť snášel nákazu,

lékaři bezmocni byli,

nakonec Bůh se smiloval

a vzal jej k sobě v chvíli.

Přítele smrť nám odrvala,

bylo to příliš brzy,

truchlivosť pořád vydává

ze srdce další slzy.



Tomuto nádhernému výtvoru nemůže opakování jakkoli ublížit - právě naopak, čím častěji ho člověk v Hlásníku vidí, tím působí velkolepěji a úctyhodněji.

A ještě jeden výňatek na závěr:


DOBLE. - 4. t. m. SAMUEL PEVERIL WORTHINGTON DOBLE, ve stáří čtyř dnů.

Umřel nám Samňoušek náš malí

dušička vodešla mu s těla

kerého sme tolik milovali

teď v záhrobí je celá.

Slza se skví v voku otcovi

žal v srdci je maťički

jenom ťi vjerňe vipoví

jak je to loučeňí těškí.



Může být vůbec něco tragičtějšího, a teď nemám na mysli ten pravopis? Může vůbec něco účiněji upokojit duše zesnulých a přimět je odebrat se na Onen svět? Nemyslím si. Moc poesie je nedocenitelná - některé básně umí udělat z tělesného utrpení radostný předmět rozjímání a ze souchotin nejžádoucnější věc na světě. A právě to je na pozoruhodném stupni vývoje přítomno ve philadelphských básničkách na úmrtní oznámení.

Tento zvyk by rozhodně měl být zaveden ve všech městech naší země.

SAÚDSKÝ VRCHNÍ KAT ŘÍKÁ: "VEDU NORMÁLNÍ ŽIVOT"

27. září 2012 v 14:26 | Paželv
Překlad rozhovoru s vrchním popravčím Saúdské Arábie pro časopis Arab News ze dne 5. července 2003.
 


Smaragdová deska - překlad Rodovského

24. června 2012 v 20:07 | Paželv
Nádherný a starobylý český překlad Smaragdové desky velkého českého alchymisty rudolfinské doby, pana Bavora Rodovského mladšího z Hustiřan z roku 1591. Na internetu jinak najdete jen nepoetický a teosofií načichlý překlad Pierra de Lasenic.

Jak číst Božskou komedii v reálném čase

11. května 2012 v 20:23 | Paželv
Dantova Božská komedie se odehrává v průběhu sedmi dnů - od čtvrtka do čtvrtka na Velikonoce roku 1300.
Chcete-li si zkusit vytvořit lepší představu o Dantově pouti Peklem, Očistcem a Rájem, představit si zhuštěnost a pořadí jeho dojmů, můžete Danta následovat v reálném čase.
Tabulka není vyvážená (v některé dny přečtete jediný zpěv, v jiné celý Ráj), ale dobře odpovídá chronologii Dantova eposu.


Sloveso "být" v západorománských jazycích

31. března 2012 v 12:29 | Paželv
Přehled toho, jak si vedli potomci latinského slovesa "esse" (být) v různých románských jazycích.
Z technických důvodů musela být tato tabulka rozdělena na několik částí - zde najdete západní románské jazyky (francouzština, španělština, portugalština, katalánština, galicijština) a výchozí latinu.
Nejsou uvedeny složené tvary sloves (např. perfektum).

Praslovanština - gramatika

24. března 2012 v 14:57 | Paželv
Úvod --- Tento text usiluje o stručný "synchronní" přehled gramatické struktury praslovanštiny, hypotetického jazyka, kterým mluvily slovanské národy ještě před svým rozdělením, přibližně v letech 400-800 po Kristu. Samozřejmě se z této doby nedochovaly žádné písemné doklady, a proto je praslovanština ve své lingvistické rekonstrukci především pomůckou při etymologických výkladech slovanských jazyků, dle mého názoru však má svou zajímavost i sama o sobě. Nepravidelnosti s výjimkou slovesa "byti" nejsou zahrnuty. Hlavním zdrojem je klasická práce Praslovanština Arnošta Lamprechta, 1987.

Psaní a související slova v hlavních románských jazycích

27. února 2012 v 20:21 | Paželv |  Lingvistika
Několik pojmů souvisejících s psaním v latině, portugalštině, španělštině, francouzštině, italštině a rumunštině

Sir Alfred Tennyson: Sv. Simeon Sloupovník, St. Simeon Stylites, ze sb. Poems, 1842

18. února 2012 v 14:38 | Paželv |  Překlady
Sir Alfred Tennyson: Sv. Simeon Sloupovník, St. Simeon Stylites, ze sb. Poems, 1842 Dramatický monolog v blankversu, inspirovaný historickou postavou sv. Simeona Sloupovníka, syrského askety z 5. století. Hlavními tématy jsou Tennysonova lítost a sebenenávist po smrti přítele Arthura Hallama a také parodování náboženských názorů kalvinistických fanatiků.

Otčenáš ve všech románských jazycích

18. února 2012 v 14:11 | Paželv |  Lingvistika
Srovnání románských jazyků na textu modlitby.

Clark Ashton Smith: Básně v próze a drobné texty

30. prosince 2011 v 14:13 | Paželv
Drobnější prózy Clarka Ashtona Smithe, které tu druhdy byly rozptýleny samostatně.

Tabulka latinského skloňování

3. prosince 2011 v 13:54 | Paželv
Přehledná tabulka latinského skloňování podle učebnice Špaňára a Kettnera.
Soubor ve formátu XLS ke stažení zde

Černý opat puthúmský - Clark Ashton Smith The Black Abbot of Puthuum (1936)

22. září 2011 v 20:07 | Paželv
Černý opat puthúmský
The Black Abbot of Puthuum (1936)
Clark Ashton Smith

Veliký bůh Awto - Clark Ashton Smith

22. září 2011 v 20:00 | Paželv


Scifi satira na bezmeznou víru ve vědu, pitvání a pseudochápání náboženských systémů a zároveň jakási sebeparodie jednoho ze Smithových nejoblíbenějších témat - temných kultů krvelačných božstev.

Na úvod si překladatel dovolí poznámku o faktu, který je v anglofonním světě známější než zde: uctívači hinduistického boha Džagganáthy či Džaganota se při procesích v náboženské extázi vrhali pod kola vozů se sochami božstev...


ROZHOVOR S THE MENTOREM

22. září 2011 v 19:59 | Paželv




Elf Qrin zpovídá The Mentora, autora Hackerského manifestu. Rozhovor veden 31. července 2000.


Absinthia Taetra : Ernest Dowson (ze sb. Decorations, 1899)

22. září 2011 v 19:58 | Paželv



překlad básně v próze předního anglického dekadenta


Pravidla slušnosti - George Washington

22. září 2011 v 19:52 | Paželv

Pravidla slušnosti a jemných mravů ve společnosti i v rozhovoru

The Rules of Civility and Decent Behaviour in Company and Conversation

George Washington



Následující text si vypsal šestnáctiletý George Washington z francouzských knih o etiketě. Zaštítěny slavným jménem jsou tyto osobní poznámky vydávány a překládány dodnes... Textu se však nedá upřít jistý filosofický základ, který mnoha příručkám o etiketě chybí.


BENJAMIN FRANKLIN – MORALS OF CHESS (POUČENÍ ZE HRY V ŠACHY)

22. září 2011 v 19:51 | Paželv




Hra v šachy zdaleka není pouhou nečinnou zábavičkou. Některé cenné vlastnosti duše, v běhu lidského života velmi užitečné, jí mohou být získány či posíleny a stanou se z nich tak zvyky, připravené pro všechny příležitosti.

Zaprvé učí předvídavosti, která nahlíží do budoucna a zvažuje důsledky, kterých lze činem dosáhnout. Hráč se totiž musí průběžně tázat:"Pokud táhnu takto, jaké budou výhody a nevýhody nového postavení? Jak mi může protivník uškodit? Jak mohu táhnout, abych podpořil své postavení a ubránil se před jeho útoky?"

Zadruhé učí obezřelosti, totiž sledovat celou šachovnici nebo místo dění, vztahy mezi jednotlivými figurami a postaveními, nebezpečí, kterým mohou být vystavena, různé možnosti jejich podpory, pravděpodobnost, že se protivník rozhodne pro ten či onen tah a zaútořčí na tu či onu figuru, jakými různými prostředky může tento tah odvrátit a zvrátit jeho důsledky ve svůj prospěch.

Zatřetí učí opatrnosti, totiž se svými tahy příliš nespěchat. Tohoto zvyku nejlépe dosáhneme přísným dodržováním zákonů hry, totiž pokud se dotkneme figury, musíme jí táhnout, pokud ji položíme, musíme ji nechat na místě. Je nejlépe, je-li toto pravidlo přísně dodržováno, protože pak se hra stane přesnějším obrazem lidského života a války zvláště.

Konečně se ze hry v šachy učíme nenechat se vyvést z míry současným zdáním stavu věcí, doufat v příhodnou změnu a vytrvávat v hledání našich možností. Hra se rychle mění, tahy jsou různorodé a naše štěstí podléhá nenadálým změnám, takže často po dlouhém rozvažování nalezeneme způsob, jak se vymanit ze zdánlivě nepřekonatelných obtíží, hra nás tak učí pokračovat v boji až do konce, doufat ve vítězství díky vlastní dovednosti či alespoň v pat díky nedbalosti soupeře.

Pokud náš soupeř hraje pomalu, nespěcháme na něj, nevyjadřujeme žádnou nelibost s jeho prodléváním. Neprozpěvujeme si, nepískáme, nedíváme se na hodinky, nečteme si, neťukáme nohou do podlahy ani prsty o stůl, neděláme zkrátka cokoliv, co by mohlo vyrušit jeho soustředění. Všechny tyto věci zneklidňují, pokud vyhrajete, neukazuje to vaši hráčskou dovednost, ale vaši zchytralost a neomalenost.

Nesmíte klamat svého protivníka, ať pro zábavu či ze zlé vůle, předstíráním špatných tahů, prohlašováním, že jsi už teď prohrál, abys v něm vyvolal sebejistotu, neopatrnost a lhostejnost ke tvým záměrům, to je podvod, ne výhra.

A nesmíte se, když jste dosáhli vítězství, tvářit jakkoliv vítězně či urážlivě, ani projevovat příliš velkou radost z výhry, spíše utěšujte svého protivníka a čiňte ho spokojenějším s ním samým jakoukoli zdvořilostí, která neodporuje pravdě, například: "jste lepší hráč, nežli já, jen jste poněkud nepozorný," nebo: "hrajete příliš rychle," nebo: "měl jste ve hře navrch, ale asi vás něco rozptýlilo a to hru zvrátilo v můj prospěch."

Pokud pozorujete cizí hru, zachovávejte naprosté ticho. Pokud radíte, znepřátelíte si obě strany, toho, proti kterému jste poradili, protože kvůli vám může prohrát, toho, komu jste poradili, protože, ač by byla vaše rada dobrá, bude ho trápit, že na to nepřišel sám. Po tahu je nepřípustné, abyste měnili postavení figur, abyste ukázali, jak mohlo být taženo lépe, nejenže to obtěžuje, ale navíc může vzniknout spor o skutečnou situaci. Jakékoliv promluvy k hráčům ruší jejich soustředění a proto jsou nepříjemné.

A nakonec, pokud se nehraje podle svrchupsaných přísných pravidel, mírněme svou touhu po vítězství nad svým protivníkem a vychutnejte si spíše vítězství nad sebou samými. Nedychtěte využíte každou příležitost, kterou jste získali soupeřovou neznalostí či nepozorností, ale vlídně upozorněte, že se tím vydává do nebezpečné situace, že dalším tahem smrtelně ohrozí krále a podobně.

Touto obecnou zdvořilostí, tak opačné neslušnostem výše popsaným, můžete sice ztratit partii, získáte však něco cennějšího - úctu a uznání soupeře a tiché ocenění a dobrou vůli diváků.

Úděsný jazyk německý - Mark Twain - The Awful German Language

11. dubna 2011 v 17:55 | Paželv |  Překlady
Mark Twain tupí v půvabném fejetonu německý jazyk - to si přece nelze nechat ujít.

Maličkosti (Little Things) - Raymond Carver

11. dubna 2011 v 17:41 | Paželv |  Překlady
Ani nevím, co mne na této kratičké povídce vlastně zaujalo. Úsečně definitivní jazyk, který je tak těžké napodobit, a z něhož se u pana Carvera učil můj tolik obdivovaný Chuck Palahniuk? Bezmoc v morbidně hnijící vztahové džungli, kterou si postavy zavinily samy, aniž by to jejich utrpení umenšovalo? Cynická pointa?


Další články


Kam dál