Antonin Artaud - Krvetrysk (Jet de Sang)

29. května 2010 v 9:03 | Paželv |  Překlady

Překlad krátké surrealistické hříčky francouzského dramatika Antonina Artauda (1896-1948), zakladatele tzv. divadla krutosti, jehož prvky se projevují i v tomto textu. Pokud vás zajímá inscenovaná podoba, na Youtube jich můžete najít hned několik.


Postavy: mladík, kojná, dívka, kněz, rytíř, příštipkář, dráb, kuplířka, kočebrák, velehlas, sudí

Mladík: Miluji tě a vše je krásné.
Dívka: (třesoucím se hlasem) Miluješ mne a vše je krásné.
Mladík: (hlubším hlasem) Miluji tě a vše je krásné
Dívka: (ještě hlubším hlasem) Miluješ mne a vše je krásné.
Mladík: (náhle ji pustí) Miluji tě. (Ticho.) Podívej se na mne.
Dívka: (postaví se před něj jakopředtím) Tak.
Mladík: (vzrušeným, vysokým hlasem) Miluji tě, jsem velký, zářný, plný, celý!
Dívka: (stejným vysokým hlasem) Milujeme se navzájem.
Mladík: A jsme vášnivi. Ó, jak dokonale jest svět spořádán!
(Ticho. Ozve se hluk, jakoby se ve vzduchu otáčelo obrovské kolo. Hurikán oddělí milence, zároveň se srazí dvě hvězdy a spadne z nich několik nohou ze skutečného masa, dále ruce, skalpy, masky, kolonády, portály, chrámy a křivule, padají pomalounku, jako ve vakuu, pak spadnou tři škorpióni, jeden po druhém, nakonec žába a brouk a vše se uklidní s beznadějnou, zvracivou pomalostí.)
Mladík: (řve ze všech sil) Nebe zešílelo! (pohlédne na nebe) Rychle pryč odtud!
(Tlačí Dívku před sebou. Vstoupí středověký Rytíř v obrovském brnění, za ním Kojná, která drží v rukou své prsy a těžce oddechuje, protože jsou nateklé do obrovských rozměrů.)
Rytíř: Nech bejt svý kozy a dej mi ty mý papíry.
Kojná: (vysoký křik) Ach!
Rytíř: Co je do háje s tebou?
Kojná: Naše dcera, tam, s ním.
Rytíř: Dyť tam nikdo není.
Kojná: Na mou duši, teď se tam muckali.
Rytíř: A co je mi sakra po tom, že se muckali?
Kojná: Krvesmilníku!
Rytíř: Andělíčkářko!
Kojná: (dá si ruce do kapes, které jsou stejně velké jako její ňadra) Pasáku! (hodí po něm papíry)
Rytíř: Nech mne jíst.
(Kojná odběhne. Rytíř vstane a vezme z každého papíru velký kus švýcarského sýra. Najednou začne kašlat a dusit se.)
Rytíř: (s plnou pusou) Mhvap, mhvap. Ukaž mi poprsí. Ukaž mi poprsí. Kde je?
(Odběhne. Mladík se vrátí.)
Mladík: Viděl jsem, poznal jsem, pochopil jsem. Tady, veřejná ulice, farář, příštipkář, kočebrák u dveří kostela, červené světlo bordelu, stupně spravedlnosti. Už to nemůžu vydržet!
(Jako stíny vejdou na jeviště kněz, příštipkář, dráb, kuplířka, kočebrák a sudí.)
Mladík: Ztratil jsem ji, vraťte mi ji...
Všichni: (různými tóny) Koho, koho, koho, koho.
Mladík: Mou ženu.
Dráb: (velice tlustý) Svou ženu, žertuješ?
Mladík: Žertuji! Možná je vaše!
Dráb: (ťuká si na čelo) Asi.
(Odběhne. Kněz vyjde ze skupiny a obejme mladíka.)
Kněz: (jako při zpovědi) O které části svého těla hovoříš nejčastěji, synu?
Mladík: O Bohu.
(Zmaten odpovědí přejde kněz do švýcarského přízvuku.)
Kněz: Ałe to nestači! Nemużeme tě tu zpoviedat. Popros o odpuśćenie sopky a zemjetžesenie. Tady ve zpovednici se rochnime enom v małych hžiścich človeka. Takovi uś je żivot.
Mladík: (ohromen) Takový už je život? Ale pak je všechno odsouzeno k peklu!
Kněz: (stále se švýcarským přízvukem) Ałe samożejmě.
(Na scénu náhle padne noc, nastává zemětřesení, děsivě hřmí a všemi směry se klikatí blesky. Všechny postavy klikatě běhají po jevišti, naráží do sebe, padají, vstávají, jsou jako šílení. Obrovitá ruka chytí Kuplířku za vlasy, ty vzplanou a vzrostou jí před očima.)
Velehlas: Děvko, pohlediž na tělo své!
(Je vidět nahé Kuplířčino tělo, protože její halenka i sukně zprůhlední jako sklo.)
Kuplířka: Nech mě bejt, Bože!
(Kousne Boha do zápěstí, obrovský výtrysk krve potřísní scénu a v největším blesku je vidět, jak se kněz pokřižuje. Když se světla znovu rožnou, všichni jsou mrtví a těla leží na zemi. Jen Mladík a Kuplířka jsou živí a navzájem se hltají očima. Kuplířka padne Mladíkovi do náruče.)
Kuplířka: (orgasmicky vzdechne) Pověz, jak se ti to stalo?
Mladík: (Dá si hlavu do dlaní. Kojná se vrátí, nese Dívku jako otýpku. Dívka je mrtvá. Kuplířka padne na podlahu, zhroutí se a zploští jako lívanec. Kojná už nemá své poprsí, její hruď je úplně plochá.)
Rytíř: (děsivým hlasem) Kam sis je dala? Dej mi můj švýcarskej sýr!
Kojná: (vesele) Tumáš.
(Zvedne si sukni. Mladík chce utéci, ale zůstane na místě jako zkamenělá loutka.)
Mladík: (jakoby visel ve vzduchu a hlasem břichomluvce) Nesmíš ublížit mámě!
Rytíř: Ďáblice!
(V hrůze si zakryje tvář. Zpod sukně Kojné vyleze roj škorpiónů a začne se jí hemžit mezi nohama. Její pohlaví rozpraská a zprůhlední, rozzáří se jako slunce. Mladík a Kuplířka odběhnou, pohybují se letargicky jako po lobotimii.)
Dívka: (vstane oslněna) Panna! To jsem hledala!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dominiks | 21. prosince 2010 v 14:09 | Reagovat

je to velmi hezké :-)  O_O  :-P  :-|

2 pazelv | 21. prosince 2010 v 18:41 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama