Richard Stallman - Džinetické inženýrství

23. června 2010 v 20:14 | Paželv |  Překlady
Překlad druhé a zatím poslední scifi povídky klasika hnutí za svobodný software.



Milý Arthure,
Nemůžu s Tebou udělat ten rozhovor, o který jsi mne požádal, ale mohu Ti vysvětlit, jak jsem mohla změnit svět a způsobit tolik problémů za tak krátkou dobu. Nebude to celý příběh, ale zbytek budeš moci zjistit už brzy.
Před pěti lety, ještě než jsem se stala bioložkou, jsem vlastnila starožitnictví. Když jsem zapojila do zásuvky podivnou starou lampu, abych ji vyzkoušela, zažila jsem jakýsi šok - ne ten elektrický šok. Místo rožnutí z ní vyšel obláček šedého kouře, který se zhmotnil v džina. Samozřejmě mi, jak je zvykem, nabídl tři přání.
Napsala jsem si první přání do bločku a pak ho přečetla nahlas, abych se vyhnula chybám. "Mé přání je, aby se celé lidstvo stalo a zůstalo nezranitelné vůči všem druhům chorob, tělesných nedostatků a stárnutí. Nechť zůstanou navěky živí, budou jasně myslet, cítit a jednat jako zdraví lidé. Co ty na to?"
"No, s tím bude trošku problém," zaváhal džin. "Možná by sis měla radši přát něco jiného."
"Co tím chceš říct, jiného? Tohle je moje přání."
"Je to trochu neobvyklé. Nikdo ještě nic takového nechtěl," řekl rozpačitě.
"Ale určitě jsi už dřív léčil nemoci. Zvládneš i tohle?"
"Tohle je něco jiného. Neodpovídá to našim zvyklostem."
"No a co? Říkal jsi, že mi nabízíš tři přání. Nemůžeš to vzít zpět. Řekla jsem ti přání, tak ho splň."
"Za tak velkou výchylku nemůžu přijmout odpovědnost. Musím požádat o radu."
"Dobře, ale nečekej, že tě jen tak pustím."
Džin znovu zdýmovatěl a podíval se na komín, jakoby jím chtěl vyletět, ale pak se rozhodl pro poštovní schránku. Asi za hodinu se zhmotnil. Hmotný náklad by přes něj propadl, ale vypadal, jakoby nesl něco nehmotného.
"To přání je příliš velké. Nemůžeš si přát změnu celého světa. Tvá přání se musí vztahovat přímo na tebe. Můžeš si přát něco, co přísluší jedině tobě?"
"No, měla bych právo trvat na tom původním, ale trochu ti to zjednoduším. Přeji si schopnost, jakou ještě nikdo neměl."
Tíha z džinových ramen spadla. "No konečně. Jakou schopnost?"
"Schopnost, aby se kdokoliv, kdo na mne pohlédne, stal nezranitelným vůči nemoci a rozkladu. Když se na mne kdokoliv podívá, bude navěky nezranitelný vůči všem nemocem, tělesným nedostatkům, degeneraci či stárnutí. Tito lidé zůstanou navěky živí, budou jasně myslet, cítit a jednat jako zdraví lidé. A nebude to mít žádné vnější projevy... Takže?"
"Ach jo, už jsem si myslel, že si rozumíme. To přání musí být něco pro tebe osobně," náklad byl zpátky, ale ještě těší.
"Taky že ano. Každá schopnost, kterou dostaneš, nějak postihne i ostatní, a zvláštní moc jsi už lidem dával. Kdybych chtěla být neporazitelná v šachu, souhlasil bys?"
"Ano, tuhle schopnost jsem už jednomu člověku před pár lety dával. Ale moc se roztěkal... Chtěla bys tuhle schopnost?"
"Proč to tedy nemůže být schopnost dát lidem zdraví a mládí?"
"O tom si musím s někým promluvit. Odpovím ti později. Bude to chvíli trvat. Nemusíš tu zůstávat a čekat na mne, najdu tě."
Další večer se mi zhmotnil ze zvlhčovače. Vypadal, že se mu moc nechce říkat to, co musí říct.
"Nesmím ti to přání splnit. Tvé potíže jsou způsobeny tím, že si přeješ věci pro druhé. Proč si nemůžeš přát něco jen pro sebe, něco, co potěší jen tebe osobně?"
"Takový prospěch pro lidstvo mne potěší víc než cokoliv jiného, co si mohu představit. Co jsi vůbec zač, když nepřijímáš užitečná přání?"
"Po pravdě řečeno se očekává, že si budeš přát něco trošku sobeckého, aby se ti to pak mohlo vymstít. Co si myslíš, že my džinové jsme, že dáváme lidem moudré a vznešené věci?"
"Takže nedodržuješ své slovo?"
"Možná bys měla zkusit jiné přání."
Nenapadlo mne, jak ty pravidla obejít, ale nakonec jsem na něco přišla. "Dobře. Budu chtít něco sobeckého. Něco, co prospěje jenom mně."
"Spadl mi kámen ze srdce. Co si přeješ?"
"Zaprvé chci být chytřejší. Chci být v řešení problémů lepší než kdokoliv přede mnou. Samozřejmě tím neztratím žádné ostatní duševní nebo fyzické schopnosti."
"Dobře, máš to mít." Nepocítila jsem žádnou změnu.
"I moje druhé přání je osobní. Chci být nezranitelná jakoukoli nemocí, tělesným nedostatkem, degenerací či stárnutím. Zůstanu věčně živá a zachovám si svoje schopnosti myšlení, cítění a jednání mimo případ vážného úrazu toho druhu, který zdravé lidi v plné síle obvykle zmrzačí nebo zabije. Nebudu jevit žádné známky změny, jen nebudu stárnout, trpět nedostatkem a nebudu nemocná. Uděláš to pomocí změn v podstatě a vnitřních funkcích mého těla, takže to proběhne normálně. A samozřejmě chci taky nadprůměrnou inteligenci. A chci, aby měly všechny tyhle výhody i mé děti. Nebo je příliš nesobecké chtít dobro pro své děti?" Ptala jsem se jen proto, abych džina přesvědčila o nedůležitosti toho dodatku. Předpokládala jsem, že to přijme, neuvědomí si důsledky a nebude namítat, že to je víc než jedno přání.
"V pořádku. Starat se jen o svou rodinu je taky tak trochu sobectví. Máš to mít. A co třetí přání?"
"Odteď chci také mít vědomou kontrolu nad svou ovulací. Stane se jen tehdy, kdy pro ni budu pevně rozhodnutá. Tato změna ale nesmí ovlivnit mou plodnost v případě, kdy se k ovulaci rozhodnu, zdraví mých potomků nebo cokoliv jiného. A to bude taky dědičné." Jen zabudovaná antikoncepce by mohla zamezit nesmrtelnosti, kterou jsem chtěla dát světu.
"Máš to mít. Jsem rád, že jsem ti mohl posloužit, měj se." Spěchal ode mne a plánoval, jak se mi to vymstí.
O den později jsem prodala obchod a začala se věnovat biochemii. Musela jsem pochopit jak normální stavbu lidského těla, tak i chemické a genetické změny, které ve mně džin tajně provedl. Tím, že jsem si přála, aby se do mého těla začlenily normálně, jsem zajistila, že je džin zařídí změnou mých genů. Teď šlo jen o to zjistit, co přesně udělal a jak to přenést na ostatní.
Rozhodla jsem se předat napřed inteligenci, abych měla pomocníky. Možná jsi už slyšel o tajemném "syndromu čtvercových skvrn". To byl můj první výtvor, šlo o virus, který dával ostatním stejnou inteligenci, jakou jsem měla já. (Ty čtvercové skvrny byly příznak pro snadnou diagnózu.) Když ji dostanete, prostě zůstaňte v posteli a jezte hodně proteinů, za čtrnáct dní budete lepší a chytřejší. Pak je to asi tak týden nakažlivé.
To někoho určitě popudí, takže se chci začít skrývat, až ta zpráva vyjde najevo. Ale až dostanete virus, najdete mne bez potíží, odhalíte totiž v tomto dopise určité stopy. Proto jeho text prosím publikujte doslova, aby se ty stopy neztratily. Chci, aby ke mně přicházeli lidé, kteří se tím virem nakazí, abychom mohli společně bojovat proti stáří, nemocem a nedobrovolné ovulaci. Mám také nápad na džinohledačku, takže bychom si mohli přát ještě víc.
Vaše Ethel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Dog | Web | 11. července 2010 v 14:23 | Reagovat

děkuju moc za informaci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama