Arthur Machen: Lučištníci (Bowmen)

21. prosince 2010 v 18:50 | Paželv |  Překlady
Povídka z první světová války, která dala vzniknout jedné půvabné spiritistické historce...

Bylo to v době, kdy osmdesát tisíc mužů ustupovalo z bojiště, censurní úřad je jistě dostatečným důvodem, proč neříct přesné datum. Byl to ale jeden z nejhorších dnů té příšerné doby, kdy se už stín zkázy a zmaru přiblížil k Londýnu velice blízko a bez podrobnějších zpráv srdce tamních mužů slábla a bolest bojujících vstupovala i do jejich duší.
Toho strašlivého dne, kdy se tři sta tisíc mužů i s dělostřelectvem lilo jako povodeň na malou rotu Angličanů, byla jedna z kót na bitevní linii víc než jiné ve strašlivém nebezpečí, nejen v nebezpečí porážky, ale i v hrozbě úplného zničení. Se souhlasem censury a vojenských odborníků by onen růžek snad mohl být popsán jako vyčnívající, a kdybychom byli v tomto místě poraženi, hrozila by porážka všech britských sil, ztratili bychom kontakt se spojenci a beznadějně i město Sedan.
Celé dopoledne proti tomuto výčnělku a asi tisíci mužů, kteří jej hájili, bouřily a hřměly německé zbraně. Muži v zákopech však žertovali, dávali Němcům posměšné přezdívky, sázeli si na ně a zdravili je útržky oblíbených písní. Déšť granátů to však nezadrželo, vybuchovaly a rvaly Angličanům okončetinu po okončetině, trhaly od sebe sourozence a parno onoho dne zhoustlo příšernou kanonádou. Zdálo se, že není pomoci. Anglické dělostřelectvo bojovalo udatně, to ale zdaleka nestačilo, bylo to jako bít do haldy kovového šrotu.
Při mořské bouři vždy nastane chvíle, kdy si námořníci říkají: "Tohle bylo to nejhorší, hůř už být nemůže," a pak přijde úder desetkrát horší než všechny předchozí. Tak na tom byly i britské zákopy.
Na celém světě nebyla statečnější srdce než srdce těchto lidí, ale i ti byli zděšeni, že jsou pohřbeni a zničeni tím sedminásobným peklem německé kanonády. V jedné chvíli vyhlédli ze svých zákopů a viděli strašlivý zástup proti sobě. Z tisíce zbylo pět set, a když pohlíželi na německou pěchotu, jak se na ně řadu po řadě valí a tlačí jako šedý svět vojáků, zdálo se jim, že jich musí být deset tisíc.
Neměli nejmenší naději. Někteří si podávali ruce. Někdo zaimprovizoval nový text k vojenské písni o Tipperary, který končil: "Ale my už tam nepůjdem." Hrdinně šli proti palbě. Němečtí důstojníci upozorňovali své vojáky, že tak skvostná příležitost k cílené a snadné palbě už možná nikdy nenastane, takže Němci kosili řadu za řadou. Vtipálek s Tipperary se ptal: "Zač bude Sidney Street?" Pár kulometů se snažilo, seč mohlo, ale každému bylo jasné, že to je marné. Šedé mrtvoly ležely v útvarech, rotách a praporech, nové a nové šly stále za nimi, rojily se, hýbaly a postupovaly.
"... na věky věkův, amen," řekl trochu nesouvisle jeden z Britů, zamířil a vypálil. Pak si vzpomněl - tvrdí, že nemůže říct, jak a proč - na jednu prazvláštní vegetariánskou restauraci v Londýně, v níž kdysi jedl nějaké prapodivné jídlo z oříškovofazolové hmoty, která měla být řízek. Na talířích byla v té restauraci zobrazena modrá postava sv. Jiří a heslo "Adsit Anglis Sanctus Georgius" - "Svatý Jiří, nedej zahynouti Anglii." Voják odněkud uměl latinsky a pár dalších zbytečných věcí, a teď, zatímco střílel na vybraného muže v postupujícím zástupu tři sta kroků od sebe, vyslovil ono zbožné vegetariánské heslo. Střílel nazdařbůh, dokud ho voják po jeho pravici nepoplácal po zádech, aby přestal, že králem hrazenou municí by se nemělo takhle plýtvat.
Když totiž latiník pronesl svoje vzývání, pocítil cosi podivného, něco mezi třasem a elektrickým šokem. Ryk bitvy pro jeho uši ztichl do jemného šepotu, na místo něhož, jak tvrdí, vyslechl velik hlas a křik, hlasitější než hrom, jak burácí: "Hurrá, hurrá, hurrá!"
Jeho srdce se rozpálilo jako hořící uhlík a zchladlo jako led, protože měl pocit, že zástup těch hlasů odpovídá na jeho modlitbu. Slyšel, nebo se mu to zdálo, tisíce lidí, jak křičí: "Svatý Jiří! Svatý Jiří!"
"Aj, Svietče sladký, vysvobodi nás!"
"Svietý Jiří za Anglii!
"Hurá, hurá, pane svatý Jiří, pomozi nám!"
"Aj, svietý Jiří, aj, svietý Jiří, daj mi dlúhý luk a silen!"
"Pomozi nám, rytieři nebeský!"
Když voják slyšel ty hlasy, uviděl nad příkopem dlouhou řadu lesklých tvarů. Byli to lučištníci, a s dalším výkřikem vyslali mračno zpívajících, zvonivých šípů k německým zástupům.
Ostatní celou dobu stříleli. Neměli nejmenší naději, ale mířili stejně pečlivě jako na střelnici v Bisley. Najednou jeden z nich řekl tím nejsprostším akcentem: "Pomoz nam Pámbu," křičel, "ale todle je zázrak! Podivejte na ty šedý pány, podivejte, vidíte? To nejsou tucty. To nejsou stovky. To sou tisíce. Hele, hele, už jim vystříleli celej regiment."
"Sklapni," řekl mu jiný voják s okem u hledí, "teď bojujem, nežvaníme."
Pak ale polkl údivem, protože šedí opravdu padali po tisících. Angličané slyšeli hrdelní řev německých důstojníků, cvakání jejich revolverů, z nichž stříleli na protivníky, ale nezabránili tomu, aby řada za řadou padala k zemi.
Voják latiník slyšel křik: "Hurá, hurá, pane náš svietče drahý, spěši nám ku pomoci, svietý Jiří, pomozi nám!"
Zpívající šípy zrychlovaly, tenčely a temněly ve vzduchu, letíce k tajícímu, horkému dvau před sebou.
"Víc kulometů," křičel jeden voják k druhému.
"Neposlouchej je," odpověděl. "Ale díky Bohu, chytli je pod krkem."
Před oním výčnělkem zůstalo ležet deset tisíc mrtvých Němců. V Německu, v zemi řízené vědeckými principy, došel generální štáb k názoru, že bojující Angličané museli použít granáty plněné neznámým jedovatým plynem, jelikož na mrtvých tělech nemohli rozeznat žádná zřetelná zranění. Ale ten člověk, který věděl, jak chutnají oříšky, když se nazývají řízkem, věděl, že to byl svatý Jiří, a že přivedl lučištníky z Agincourtu na pomoc Angličanům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr | 24. února 2012 v 22:20 | Reagovat

Kdovíjaký expert nejsem, ale překlad se mi líbí. Mám jen připomínku ke cvakání revolverů německých důstojníků. V originále je, tuším, cracking, takže bych použil spíše práskání. Revolver, který cvaká, není nabitý.
Jinak, blog se mi moc líbí, cizí řeči mám rád, tak se tu zdržím

2 ambit | Web | 22. června 2015 v 3:09 | Reagovat

půjčka jindřichův hradec ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama