Henry Lawson - Dvě páry nad hrncem (Shooting the moon)

21. prosince 2010 v 18:26 | Paželv |  Překlady
Povídka z prostředí australských vandráků z počátku dvacátého století. Naplno rozehrává jejich slang a rčení (v důsledku čehož je překlad prací pro vraha).

Leželi jsme kolem ohniště na okraji blahovičníkového lesa, pozorovali velký, kouřově rudý dorůstající měsíc na okraji mlhavé roviny, kouřili a povídali si. Měli jsme zrovna krásně naplněný vaky na žrádlo a ještě asi libru máchorky. Ten měsíc mýmu kamarádovi, Jacku Mitchellovi, něco připomněl, i když jemu něco připomínalo v podstatě všechno.
"Všim sis někdy," řekl Jack líně, jakoby ani nechtěl nic říkat, "že lidi vždycky chtěj vždycky zmizet jak pára nad hrncem, když vlastně ta jejich voda ani nevře? Nemáš sirky?"
Zapálil si, vždycky si zapaloval, když si na něco vzpomněl.
"Jo, to mi připomíná - nemáš kudlu? Mám ucpanou fajfku."
Vydloubal tabák z dýmky, nacpal ji novým a znovu si zapálil.
"Jednou jsem bejval v takové hospodě a chtěl jsem odejít bez rozloučení, rozumíš. Nebyl jsem zrovna za dobře s hospodským.
Měl jsem kvartýr vzadu nahoře, s voknem do dvora. Vždycky jsem nosil v báglu nebo ve vaku nějakou tu prádelní šňůru. Tehdy sem myslím míval cestovní vak, ne bágl. Lano pro případ nehody nebo požáru nebo abych si moh pověsit prádlo, nebo se pověsit sám, kdybych na tom byl hodně špatně. Teď kvůli tomu nosím revolver, a je to jediná věc, kterou bych nikdy nedal do frcu."
"Aby ses na tom revolveru moh voběsit?" poznamenal jeden z kamarádů.
"Jo - haha - moc vtipný," zazubil se Mitchell, "to mi připomíná jinou historku... Jednou jsem v jedný hospodě zastavil u nějakýho chlápka poslední hadry, tak jsem tam zůstal a čekal, až mi jeden kamarád pošle libru na vykoupení, ale pistolku jsem si nechal. Takže kdyby ji neposlal, moh jsem už dávno bejt pod kytičkama..."
"A taky si na tý pistoli můžeš pověsit prádlo."
"Jo, to taky, začínáš nějak vtipnět. Ale vo tý šňůře. V mým pokoji v tý hospodě, jak jsem z ní chtěl po anglicku zdrhnout, byly dvě postele, no a nějak se přihodilo, že na tý druhý spal tu noc nějakej divnej pavouk, a zrovna, když jsem otevřel okno a pověsil z něho svůj bágl, tak se probudil.
"Hej," řek jsem mu a hrozil mu pěstí, "jesli cekneš, rozbiju ti držku."
"Však se nemusíš hned čertit. Můj bágl je pod postelí, zrovna jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys mi nepůjčil lano."
No a tak jsme se skamarádili. Byl to nějakej Tom, Tom něco, druhý jméno jsem už zapomněl, to je ostatně jedno. Nemáš sirky?"
Zlámal tři sirky, než si konečně zapálil a mohl pokračovat.
Pod voknem byla halda plechu, takže jsem se bál hodit dolů bágl, aby to necinkalo, ale stejně bych musel hodit lano, a to by taky bylo slyšet. Takže jsme se domluvili, že jeden z nás půjde dolů a ty bágly tam chytne - když jsme šli dolů bez báglů, nebylo to divný, mohli jsme říct, že chceme jít na dvůr pro nějaký věci nebo co."
"No, kdybys ten bágl měl, moh bys říct, že chodíš ze spaní, ne?" navrhl jsem rádobyvtipně.
"Blbost," řekl Jack. "To bych se nevyspal do růžova, ale probudil zmlácenej do modra. Vágusové si většinou nevynáší bágly z hospod ve spaní, vůbec vlastně ve spaní nechoděj, to dělaj měšťáci. Kde jsou sakra ty sirky?
Takže Tom šel chytat bágly, a jak jsem viděl stín pod voknem, začal jsem je spouštět.
"Dobrý?" šeptal jsem.
"Dobrý!" zašeptal stín.
Spustil jsem druhej bágl.
"Dobrý?"
"Dobrý!" řekl stín. Zrovna vyšel měsíc.
"Dobrý!" řekl stín.
Jenomže dobrý to teda rozhodně nebylo. Byl to totiž majitel tý hospody.
Asi si v noci vyšel na dvůr a zrovna viděl, jak se Tom plíží na dvůr zadníma dveřma. Viděl tom, Tom viděl jeho a dírou v plotě zmizel do křoví. Tak se hospodskej postavil pod vokno a ty bágly chyt místo něj.
No, tak jsem sešel dolů, samozřejmě podělanej až za ušima.
"Hej, proč jste za mnou prostě nepřišli rovnou a neřekli mi, co s váma je, místo abyste se tu takhle plížili? Neměli jste důvod."
Připadal jsem si jako blbec, ale řekl jsem: "No, my vás neznali, pane."
"To vidím. Nenapadlo mne, že takhle zdrhnete. Zavolej toho svýho kamaráda, pojďte se něčeho napít, pak si o tom promluvíme."
Zavolal jsem Toma.
"Pojď," zavolal jsem. "Je to v pohodě."
Hostinskej nás tam ještě pár dnů držel, dal nám jídla, kolik jsme jenom unesli, a nějaký věci a pár peněz na další cesty.
"To byl teda hodně velkej frajer."
"Jo. Jenom jedinkrát jsem slyšel, že by proti němu někdo řekl křivý slovo."
"A dals mu po hubě?"
"Ne, chtěl jsem, ale Tom mne nenechal. Bál se, že by z toho byl nějakej průšvih, tak se o to radši postaral sám."
"Jakej průšvih? Vo co postaral?"
"No postaral se vo průšvih tomu druhýmu chlápkovi, co pomlouval toho hospodskýho. Na tvým místě bych se tomu smál. Kde jsou ty sirky?"
"Byl Tom dobrej rváč?"
"Jo, to teda byl."
"Vzals ho za parťáka?"
"Jo, deset let."
"A kde je teď?"
"Mrtvej - podej mi ty sirky."

Pozn. překl. Půvabný výraz to shoot the moon znamená kromě střílení na měsíc a pár dalších významů vystěhovat se z pronajatého bytu bez vědomí majitele - a samozřejmě bez zaplacení činže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama