Henry Lawson - Mitchell vstupuje na scénu

21. prosince 2010 v 18:03 | Paželv |  Překlady
Překlad povídky klasika australské literatury.

Na železniční stanici v Redfern právě přijel vlak se spoustou obyčejných cestujících a s jedním vandrákem. Byl malý, podsaditý, s nohama do O a se spoustou pih. Měl zrzavé vlasy a malá, lesklá šedivá očka, a, jak to u podobných lidí bývá, výraz rozeného komedianta. Měl na sobě rozervanou, ale dobře vypranou košili, starou černou vestu s kalikem na zádech, špinavé montérky se záplatami na kolenou, visící volně kolem pasu na koženém opasku a obnošené polobotky, měkký klobouk, který časem zezelenal, s krempou škoda mluvit, a o stuze se nedalo mluvit vůbec. Vytáhl z báglu, který svíral v podpaží, ešus a vak na vodu. Pak šel k brzdařskému vozu vlaku, kde byl kotec pro přepravu psů.
O pět minut později se objevil na stanovišti drožek a pod nohama se mu krčil bojácně vyhlížející pes patař, uvázaný na řemínku, který tulák svíral v ruce. Opřel svůj bágl o sloupek, otočil se k městu, pošinul si klobouk do tváře a poškrábal se v týle, jakoby se nemohl rozhodnout, kterou cestou se vydá.
"Drožku, pane?"
Tulák se pomalu otočil a ušklíbl se na drožkaře.
"To jako vypadám jakobych chtěl drožku?"
"No, a proč ne? Za zeptání nic nedám - napadlo mne, jestli byste nechtěl jet drožkou."
Tulák se zamyšleně poškrábal na hlavě.
"No," řekl, "jste první člověk, kterýho to napadlo za posledních tak deset let. Co bych jako dělal v nějaký drožce?"
"Zavezl bych vás, kam byste chtěl, samozřejmě."
"Vypadám že neumím chodit po svejch?"
"To jsem neřek."
"A já jsem neřek, že jste to řek... Toulám se už pět let. Vod posledních Vánoc sem prošlapal už dva tisíce mil a nevím, proč bych neměl prošlapat i ty další. Myslíte, že by se mýmu psovi chtělo vízt drožkou?"
Pes se roztřásl a zakňučel, jakoby se mu ze všeho nejvíc chtělo zmizet z toho davu.
"Snad ale nebudete vlíct tenhle hnusnej bágl po ulicích v ruce?" zeptal se drožkař.
"A proč ne? Kdo mi v tom jako zabrání? Proti tomu snad nejni žádnej zákon."
"No, ale, však víte, vono to nevypadá zrovna hezky."
"Konečně ste mi to řek na rovinu."
Tulák si opřel svůj bágl o koleno a láskyplně ho pohladil. Pak se narovnal a sveřepě se podíval na drožkáře.
"No podívejte," řekl pateticky, "vidíte na tomhle starým báglu něco špatnýho?"
Byl to nabitý batoh, k němuž byla přivázána červená přikrývka převázaná modrou tak, že její okraj ukazoval vnitřek červené. Bágl snad mohl být novější, snad mohl být čistší, snad mohl být převázán něčím jiným než kusy prádelní šňůry, ale jinak na něm jako na báglu nemohlo nic vadit.
"Nesu ho na hřbetě už léta," řekl tulák, "nesu ho už tisíce mil, tenhle čokl vám to potvrdí, nikomu ještě nevadil pohled ani na můj bágl, ani na mne samotnýho, ani na mýho čokla, takže si nemyslete, že se za svůj bágl budu stydět před nějakým drožkářem nebo před kýmkoliv jiným. Myslíte, že me zajímají něčí názory? A koho zajímají moje? Skoro uvažuju, že vás zažaluju za urážku na cti!"
Zvedl svůj bágl za smotaný ručník, který mu sloužil jako popruh, hodil ho do drožky, nastoupil sám a vtáhl psa za sebou.
"Hoďte mne někam, kde můžu nechat bágl a psa, půjdu ke krejčímu pro nějaký hežčí šaty," řekl drožkáři. "Můj čokl nejni na drožky zvyklej."
Pak dodal zamyšleně: "Však jsem sám pět let drožkařil v Sydney."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama