Henry Lawson - Na okraji planiny

21. prosince 2010 v 18:10 | Paželv |  Překlady
Lawsonovy tulácké historky, především cyklus o Mitchellovi, jsou základním kamenem australské literatury.

"Doma jsem nebyl osm let," řekl Mitchell parťákovi, když hodili své bágly do stínu akácie a posadili se na ně. "Ani jsem nenapsal, prostě jsem byl od nich odříznutej, a jeden blboun, co se k nim dostal vo den dřív než já, řek mý famílii, že už jsem v Pánu."
Napil se z vaku na vodu.
"Když jsem přišel domů, všichni za mne truchlili. Bylo to v noci, dveře mi otevřela nějaká holka, zařvala a zdrhla jako namydlenej blesk."
Zapálil si dýmku.
"Máti brečela nahoře a všecky ženský bulely s ní, aby jí dělaly společnost. Táta seděl vzadu v kuchyni a plakal si sám pro sebe.
Položil klobouk na zem, ohnul mu krempu a vylil do ní vodu a dal z ní napít svému štěněti.
"Holky se přihnaly dolů, ale matku to tak vzalo, že se nemohla ani zvednout z křesla. Napřed si mysleli, že jsem duch a skoro se mne napřed snažili zaklínat... Koukni na to štěně. Pro takový bys měl vlíct cisternu, vypije jako dva chlapi."
Nalil do klobouku další vodu.
"No a matka křičela a skoro omdlela, jak mne viděla. Takovej cirkus s' neviděl. Nepřestali až do rána. Skoro jsem si myslel, že jim hráblo. Máti mi mačkala ruku celý úděsný tři hodiny. Nemáš kudlu?"
Nařezal si další tabák.
"Ráno byl barák plnej sousedů, první přišla moje bejvalá láska, předtím mne nikdy nenapadlo, že ji tak moc zajímám. Máti a holky mne zapřísahaly, abych už nikdy neodcházel, a furt mne špicovaly, abych nemohl vyjít ven, bály se že bych..."
"Že by ses ztřískal jak motyka?"
"Ne, haha, ne, bály se, že bych zmizel. Nakonec jsem musel přísahat na bibli, že nikdy nevodejdu z domu, dokud budou rodiče naživu. To mámu trochu uklidnilo."
Otočil štěně na záda a prohlížel mu tlapky. "Asi ho chvilku ponesu, má puchejře. Dneska se natrmácel dost a po cestě moc nevypil."
"Takžes porušil slib že neodejdeš z domu," řekl parťák.
Mitchell se postavil, poškrábal, melancholicky se podíval na svůj těžký bágl a pak na širou, horkou a nehostinnou planinu, porostlou divokým bavlníkem.
"Jo," zívl. "Byl jsem tak tak tejden a pak mne to začalo štvát, protože nebylo do čeho píchnout."
Parťák se zasmál a Mitchell se suše ušklíbl. Hodili si bágly na rameno, štěně na vršku Michtellova batohu, vzali si kotlíky a vaky na vodu a otočili své neholené tváře k širé a neurčité planině a nechali les za sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama