Něco nového (Something New) - Clark Ashton Smith

21. prosince 2010 v 19:19 | Paželv |  Překlady
Co to vlastně ty ženy chtějí? A kam vede originalita za každou cenu? Jedna z mála (tuším šesti) Smithových povídek, které jsou zasazeny do reálného světa.

"Pověz mi něco nového," zasténala a zkroutila se na pohovce mezi jeho paže. "Řekni nebo udělej něco originálního - a budu tě milovat. Cokoliv. Jen ne vyčichlé vtipy, uslintané lichocení a polibky zvětralé ještě předtím, než je Antonius dal Kleopatře."
"Žel," řekl, "nic nového není pod sluncem, leda růže, zlato a slonovina tvé dokonalé krásy, a nic není originální, leda má láska k tobě."
"Staré žvásty," ušklíbla se a odsunula se od něj. "To říkají všichni."
"Všichni?" tázal se žárlivě.
"Ti před tebou, samozřejmě," odvětila s unylým vzpomínáním. "Pouzí čtyři milenci stačili na to, aby mne přesvědčili o vezdejší stejnosti člověka. Pak už jsem vždy věděla, co očekávat. Bylo to k zbláznění, jako kukačkové hodiny, ta věčná stejnotvářnost nabídek, ta naučenost lichotek. Brzo jsem poznala celý repertoár. Totéž s líbáním - každý začne u rukou a skončí u rtů. Jeden jediný génius mne na úvod políbil na krk. To by mne ještě zaujalo, kdyby konec naplnil příslib začátku."
"A co mám říct?" ptal se zoufale. "Mám ti říct, že tvé oči jsou jako neubývající měsíce mezi cypřiši obklopenými jezery země snů? Mám říct, že Tvé vlasy jsou jako západy slunce nad Eldorádem?"
Znechuceně z nožky jeden z pantoflíčků.
"Nejsi první básničkář mezi mými milenci. Jeden mi takové bláboly četl přes hodinu. Všechno o měsících, hvězdách, západech slunce, růžových lístcích a lotosových květech."
"Aha," vzdechl úlevně. "Takže se mám postavit na hlavu a zlíbat prstíčky tvých nožek?"
Krátce se usmála. "To by ušlo, ale ty, miláčku, nejsi akrobat. Spadl bys a zlomil by sis něco, a ještě bys mohl spadnout na mne."
"Dobře, vzdávám se," zamumlal s beznadějnou resignací. "Za poslední čtyři měsíce jsem udělal cokoliv, abych tě potěšil, byl jsem ti dokonale oddán a věrný. Ani koutkem oka jsem se nepodíval na jinou ženu, dokonce ani na tu modrookou brunetu, co se mnou koketovala na plese umělců."
Netrpělivě vzdechla. "No a co? Nemusel bys být věrný, ale chtěl jsi. A pokud jde o to těšení, to se ti málem povedlo jen jednou, kdysi dávno, znali jsme se asi týden. Pamatuješ? Leželi jsme pod borovicemi na takovém starém hadru, ty ses ke mně najednou otočil a zeptal se, jestli bych nechtěla být dryáda... Ach, v každé ženě je dryáda, jen musí být nějaký faun, aby ji vyvolal... Kdybys, miláčku, aspoň jednou byl ten faun!"
"Opravdický faun by tě táhl za vlasy," mručel, "chtěla bys, abych se choval jako pračlověk? Je to snad to, co myslíš tím něčím novým?"
"Cokoliv, cokoliv, jenom něco nového," zašeptala nevýslovně ospale. Byla jako vystřižená z Baudelairovy básně Splín, zaklonila hlavu a zapálila si další cigaretu ze své ze slonoviny vyryté tabatěrky.
Díval se na ni a přemýšlel, jestli v sobě nějaká žena v historii skrývala za pletí jak růžové poupě a vlasy jako zralé obilí takovou zvrácenost, rozmarnost a nepředvídatelnost. Jal jej pocit ostrého podráždění, které doutnalo po měsíce, polozdušené přirozeným pudem galantnosti. Vzpomněl si na jeden Nietzschův aforismus: "Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič." "Nebesa, ten chlap měl pravdu," pomyslel si, "škoda, že mne nenapadlo si vzít bič, ale mám ostatně svoje ruce a trocha hrubosti neuškodí, horší už to být nemůže-"
Nahlas řekl: "Škoda, že tě někdy někdo pořádně nezmlátil. Všechny ženy jsou víceméně zkažené a špatné, ale ty..." Odmlčel se, přehnul si ji přes koleno jako zlobivé dítě, s pohybem tak silným a náhlým,, že neměla čas ani sílu vzdorovat nebo vykřiknout.
"Chci tě zmlátit jako nikdy," zavrčel a pozvedl pravici... Špička na cigaretu jí spadla ze rtů na turecký koberec a vypálila díru v květovaném vzoru... Tucet hbitých ran zněl jako ťukání oblázků, pak ji pustil a postavil na nohy. Jeho hněv zmizel, vše převládl silný pocit studu a zděšení. Jen se divil, jak a proč udělal to, co udělal.
"Tohle mi asi nikdy neodpustíš," začal.
"To bylo úchvatné!" vydechla. "Nemyslela jsem si, že to v tobě je. Faun. Pračlověk... Ještě..."
Ve svém nesmírném překvapení neměl dost duchapřítomnosti, aby se přizpůsobil situaci. "Ženy jsou nepochopitelné," pomyslel si zmateně. "Ale je třeba pro ně udělat to nejlepší a nepropásnout žádnou šanci."
V ponurém a tajemném mlčení ji objal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama