Papoušek (The Parrot) - Clark Ashton Smith

21. prosince 2010 v 19:57 | Paželv |  Překlady
Pro Smithe značně netypická povídka - naturalistická, ironická a mírně antisemitská. Své úsilí o bohatý, vytříbený sloh zde Smith napřimuje poněkud jiným směrem, což rozhodně není bez (literární) zajímavosti.

Zastavárna byla nevyplacenými zástavami tak nacpána, že ani slunce, ani žárovka, nemohly úplně rozptýlit šero pochybplných zákoutí. Okna nebyla nikdy umyta, pavučiny nebyly vymeteny. Za onoho pozdního dubnového odpoledne byl ještě temnější než normálně, mořská mlha zachvátivší San Francisco se totiž smísila s prachem a zaplnila celý vzduch. Nikdo, kdo to místo neznal, by si nevšiml papouška, který seděl na bidýlku v nejvzdálenějším rohu od dveří. Pták měl zamlklou náladu, zjevně zapomínal svůj obvyklý repertoár zlodějské hantýrky, námořnických kleteb a židovských nadávek a od rána nepromluvil slovo.
"Á, pane Horgan, tso dneska chtěj?" Snědý, jako zloděj vypadající člověk, kterého zastavárník Jacob Stein právě pozdravil, byl v podsvětí a na policii známý spíše jako Černej Mike. Nejistě se rozhlížel po Steinovi, stojícím za pokladnou. Žid byl tak malý a omšelý, že se svým okolím téměř splýval, jakoby zaujal ochranné zbarvení.
"Chci stovku." Horganův hlas byl rozhodný, vrčivý.
"A sa tso bych im měl takovy prachy tát?"
"Za tohle." Horgan vytáhl z vnitřní kapsy kabátu jantarový náhrdelník, který zářil jako kruh zkamenělých paprsků slunce, a položil ho na pult.
Stein si prohlédl náhdrelník skrze své kostěné brýle a odmítavě zavrtěl hlavou.
"Patnást," řekl nejistě.
"Jděte k čertu. Je to pravej jantar, a není ani kradenej. Dávám vám ho lacino, protože dneska večer potřebuju sto vočí."
Stein vyšel zpoza pultu a začal ajvajovat.
"A protš to sem tachali? Nikdo nekupuje jantar, já sem chudej šlověk, mám rodinu, dám jim nanejvejš patnást dolarů."
Horgan z Židova lkaní ucítil beznaději. V mozku se mu začaly rodit temné, zoufalé myšlenky. Sto dolarů potřeboval vskutku nezbytně, o tu částku jej totiž požádala dívka, k níž cítil vpravdě zuřivou lásku. Věděl, jak chladná a odmítavá bude, když se vrátí bez peněz, znal potupnou bezcitnost, s níž by jej uvítala. Také se rozpomněl, kolikrát ho Stein obral, když mu nedal jeho podíl za něco kradeného.
"Zatracenej Židáku, ty mne vobírat nebudeš!" Horganovo zoufalství vyústilo v nejasný, krysí hněv.
"Patnást tolarů, a vobírám sám sebe, Micky." Žid si mnul ruce, odvracel hlavu a netečně se díval přes špinavá okna. Asi si ani nevšiml špatného rozpoložení svého zákazníka.
Do Horganových myšlenek se vplížila vražda. Rozhlédl se. Ulice byla tichá, mlha houstla až do mrholení. Teď by nikdo přijít nemusel. Opatrně a velice pomalu sáhl do zadní kapsy pro revolver. Tasil jej, neuvěřitelně rychle s ním mávnul a uhodil zastavárníka těžkou pažbou do hlavy. Stein upadl, roztáhl se jak široký, tak dlouhý pod plný stůl a ke kovovému podstavci stojanové lampy. Nehýbal se, ale když se nad ním naklonil, viděl Horgan krev, která pomalu vytékala ze zlomeného temene. Kostěné brýle mu z očí nespadly, propůjčovaly očím podivnou životnost. Stěží uvěřit, že Stein byl mrtev, i když ležel na zemi, vypadal stále, jakoby zkoumal nějaké podezřelé zboží.
Zloděj vstal a rychle se rozhlédl kolem. Nemohl si dovolit tu zůstávat. Přešel na druhou stranu pokladny, nacpal si náhrdelník zpátky do kapsy a vyšel ke dveřím.
"Á, pane Horgan tso dneska chtěj?" Hlas zněl z temného kouta a přesně napodoboval Steinův. Horgana to vyděsilo, jeho srdce snad na chvilku přestalo bušit a kdesi vzadu v hlavě se mu ozvala stará irská pověrčivost. Pak si vzpomněl na papouška, kterého už viděl před časem.
"Chci stovku," pokračoval hlas.
"Zatracenej papoušek," pomyslel si Horgan. "Než půjdu, musím mu zakroutit krkem." Pomyslel si, co by se asi stalo, kdyby papoušek křičel jeho jméno Steinovým hlasem i sanfranciské policii a opakoval i úryvky pozdější debaty. Vydal se tedy do papouškova rohu, ale ve slepém spěchu narazil do křesla. Téměř upadl, ale stihl se zachytit a pokračoval dál, jen nahlas proklínal odřené koleno. V místnosti byl nábytek uspořádán tak nesmyslně, že si bidýlka s papouškem zprvu nevšiml.
"A sa tso bych im měl takovy prachy tát?" Hlas zněl od jeho lokte. Podíval se na papouška, který jako by ho vyslýchal, jeho zelená hlavička byla nakloněná na stranu a v jeho očích byla jistá trpkost. Jeho ruka doslova vystřelila, aby chytila papouškovy nohy, ale nebyl dost rychlý - papoušek odlétl z bidýlka a posadil se mezi hadry na věšáku na kabáty na druhém konci obchodu.
"Zatracenej fógle!" Horgan svůj vlastní křik nevnímal. Potácivě se vydal k věšáku, posedlý horečnatou touhou chytit toho ptáka a zakroutit mu jeho tisíckrát prokletým krkem. Než ale dorazil k věšáku, papoušek odletěl a usadil se na pokladně. Odtud pokračoval v doslovném opakování jejich rozhovoru se Steinem. "Patnást."
Horgan sevřel v pěsti malou bronzovou bystu Danta ze stolku, pokrytého různým uměním, a mrštil ji po papouškovi. Bysta se však odrazila od pokladny s třeskem hlasitým jako signálí gong, zatímco pták znovu vzlétl a posadil se na pergamenové stínítko stojací lampy nad zastavárníkovým tělem. Chraptivě přitom vykřikoval všechny námořnické kletby, židovská rčení a útržky Steinova předsmrtného dialogu.
Vrah zakopl o drát a spadl na stojací lampu, shodil ji dolů a spadl přes tělo své oběti. Špice lampy dopadla na přecpaný stůl a zničila zde strašlivé množství čínského porcelánu a broušeného skla.
"Hej, co se to tu děje?" Dovnitř vstoupil policista. Slyšel hlasitý úder bysty o pokladnu a rozhodl se zjistit, co se stalo. Rychle vytáhl revolver, a když uviděl mrtvolu Jacoba Steina v tratolišti krve, zamířil jej na Horgana.
Horgan se nešťastně, pomalu zvedl. Když však před ústím zbraně znovu vstal, uslyšel ještě naposled hlas papouška, který se opět vrátil na své bidýlko.
"Patnást," vykřikl výsměšně a zle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rasmussen | 20. února 2011 v 16:46 | Reagovat

Neměl bys k těm krátkým textům, co sem dáváš, i anglický originál, prosím? Celkem rád bych ho viděl taky... :-)

2 Rasmussen | 20. února 2011 v 16:51 | Reagovat

Mimochodem, doufám, že ti nevadí tykání? :-)

3 pazelv | Web | 23. února 2011 v 12:46 | Reagovat

Nevadí :) Smithe jsem většinou překládal z  http://www.eldritchdark.com/ , skoro všechno (krom Artauda) však z internetových zdrojů. Ke kterým konkrétním textům bys potřeboval originál?

4 Rasmussen | 27. února 2011 v 10:48 | Reagovat

Myslel jsem všeobecně originální texty k tomu, co sem dáváš... A za Smithe díky! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama