Šálek dobrého čaje - George Orwell (A Nice Cup of Tea)

25. ledna 2011 v 12:31 | Paželv |  Překlady
Podrobný recept k přípravě pravého anglického čaje od legendárního spisovatele.
Publikováno v deníku Evening Standard 12. prosince 1946.
Mimochodem, o Orwellovi se traduje, že, ač byl těžce nemocný a měl na ně tedy nárok, se ve a po válce vzdal práva na zvláštní příděly potravin - s výjimkou čaje.

Pokud si vyhledáte "čaj" v první kuchařce, která vám přijde pod ruku, patrně jej tam nenajdete vůbec nebo jen v pár stručných zmínkách, které vám neřeknou vůbc nic o tom nejdůležitějším.
To je zvláštní. Nejen proto, že čaj je jeden z pilířů civilizace v této zemi, a také v Irsku, Austrálii a na Novém Zélandě, ale také proto, že správný způsob přípravy čaje je předmětem zuřivých debat.
Můj vlastní recept na šálek dokonalého čajje se skládá z jedenácti krajně důležitých bodů. Jen asi na dvou z nich by se většina lidí shodla, ale asi o čtyři z nich by se mnozí rvali do krve. Tady je tedy mé jedenáctero pravidel, z nichž každé ctím jako slovo Boží.
Zaprvé, čaj se má vařit z indického nebo cejlonského čaje. Čínský čaj má mnohé přednosti, které se v dnešní době nedají opomíjet, je totiž cenově výhodný a dá se pít bez mléka, ale zase člověka tolik nepovzbudí. Člověk se po něm necítí moudřejší, statečnější ani optimističtější. Kdokoliv, kdo používá to krásné sousloví "šálek dobrého čaje", zajisté míní právě indický čaj.
Zadruhé, čaj se má připravovat v malých množstvích. Jinak řečeno v čajníku. Čaj z varnice je vždycky bez chuti, vojenský čaj z kotle chutná po tuku a křídě. Čajník má být z porcelánu nebo z kameniny, čaj ze stříbra nebo cínu je podřadný a smaltový ještě horší. Čaj z anglického cínu (to je slitina cínu s olovem, dnes velká vzácnost) však kupodivu celkem ujde.
Zatřetí, čajník je třeba napřed zahřát. Je lepší ji mít postavenou na plotně než vypláchnout ji horkou vodou, jako to dělá většina lidí.
Začtvrté, čaj má být silný. Do litrového čajníku, pokud jej chcete naplnit po okraj, patří šest vrchovatých lžiček. V dobách potravin na příděl si to člověk nemůže dovolit každý den, nicméně jeden šálek silného čaje je lepší než dvacet šálků slabého. Všichni skuteční čajomilci nejenže mají rádi čaj silný, ale každým rokem jej chtějí o trochu silnější - proto jsou starobním důchodcům dávány větší příděly.
Zapáté, čajové lístky musí být v čajníku volně. Sáčky jsou vězení pro čaj. V některých zemích se čajníky vybavují takovými košíčky, které mají zachytit lístky a bránit jejich spolknutí, které je prý nebezpečné. Ve skutečnosti člověk může spolykat velké množství lístků bez jakéhokoli účinku, a čaj se nevylouhuje dostatečně, pokud není v konvici volně.
Zašesté, voda se do čajníku lije přímo z konvice. Voda by měla vřít ve chvíli, kdy vtéká do čajníku. Někteří také dodávají, že by se voda měla nalít do konvice bezprostředně předtím, já osobně jsem v tom nezaznamenal rozdíl.
Zasedmé, po zalití čaje by se měl promíchat, ale ještě lepší je konvicí zatřást, aby se mohly lístky usadit.
Zaosmé, čaj by se měl pít z kvalitního snídaňového šálku, totiž z šálku válcovitého tvaru, nikoli z mělkého, zploštělého. Válcovitý šálek pojme víc čaje, a čaj v mělkém šálku napůl vystydne ještě dřív, než jej začneme pořádně pít.
Zadeváté, před naléváním čaje by člověk měl slít z mléka smetanu. Příliš smetanovité mléko dodává čaji nepříjemnou pachuť.
Zadesáté, do šálku se má lít vždy napřed čaj. To je jeden z vůbec nejspornějších bodů. Prakticky v každé britské domácnosti existují dvě myšlenkové školy, znesvářené právě v této otázce. Napřed-mlékaři mají mnoho dobrých argumentů, myslím však, že je neoddiskutovatelné, že když nalijete do šálku napřed čaj a pak do něj pomalu vmícháváte mléko, můžete si mléko přesně nadávkovat tak, jak vám to vyhovuje, při druhém způsobu můžete nalít do šálku mléka příliš málo nebo příliš mnoho.
Na závěr, čaj, pokud nejste Rusové, se má pít bez cukru. Vím, že jsem v tom v menšině. Jak se však můžete nazývat pravými čajemilci, když ničíte přirozenou chuť čaje cukrem? Je to stejně nelogické, jako si čaj solit nebo pepřit. Čaj je přirozeně hořký, podobně jako pivo. Pokud si jej osladíte, není to už chuť čaje, ale chuť cukru, a sama horká voda s cukrem chutná velice podobně. Někteří lidé říkají, že jim čaj vlastně nechutná, že čaj vlastně pijí jen aby je zahřál a povzbudil, a cukrem mění chuť záměrně. Těmto bloudům odpovídám: zkuste pít čaj bez cukru řekněme čtrnáct dní, a pak vás ani nenapadne kazit si jeho chuť slazením.
To nejsou jediné sporné otázky, které mohou vzniknout ohledně pit čaje, ale stačí jako obrázek toho, jak jemné umění se z toho stalo. Ohledně čaje existuje taky složitá a tajemná etiketa (proč je třeba neslušné pít čaj bez podšálku?), a mnoho ještě musí být napsáno o otázce následného užití použitých čajových lístků, s nimiž je možno věštit, předvídat příchod hostů, krmit králíky, léčit spáleniny a čistit koberec. Pozornost je taktéž třeba věnovat zahřívání konvice a teplotě vody, a rovněž by se mělo udělat jasno v tom, jak vyždímat z dvou uncí přídělové dávky dvacet šálků dobrého a silného čaje.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ricky | 19. dubna 2016 v 8:41 | Reagovat

Co vše víte o čaji? Chcete si své informace doplnit?

http://www.icajove-more.cz/o-caji/caje/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama