Praslovanština - gramatika

24. března 2012 v 14:57 | Paželv
Úvod --- Tento text usiluje o stručný "synchronní" přehled gramatické struktury praslovanštiny, hypotetického jazyka, kterým mluvily slovanské národy ještě před svým rozdělením, přibližně v letech 400-800 po Kristu. Samozřejmě se z této doby nedochovaly žádné písemné doklady, a proto je praslovanština ve své lingvistické rekonstrukci především pomůckou při etymologických výkladech slovanských jazyků, dle mého názoru však má svou zajímavost i sama o sobě. Nepravidelnosti s výjimkou slovesa "byti" nejsou zahrnuty. Hlavním zdrojem je klasická práce Praslovanština Arnošta Lamprechta, 1987.


1. Deklinace zájmen
Osobní zájmena
první osoba singuláru: 1. az, 2. mene, 3. m?ně, 4. mę, 5. -, 6. m?ně, 7. m?nojo
druhá osoba singuláru: 1. ty, 2. tebe, 3. tebě, 4. tę, 5. - , 6. tebě, 7. tobojo
třetí osoba singuláru mužského rodu: 1. j?, 2. jego, 3. jemu, 4. j?, 5. -, 6. jem?, 7. jim?
třetí osoba singuláru ženského rodu: 1. ja, 2. jeję, 3. jeji, 4. jo, 5. - , 6. jeji, 7. jejo
třetí osoba singuláru středního rodu: 1. je, 2. jego, 3. jemu, 4. je, 5. -, 6. jem?, 7. jim?
první osoba duálu: 1. vě, 2. naju, 3. nama, 4. na, 5. - , 6. naju, 7. nama
druhá osoba duálu: 1. va, 2. vaju, 3. vama, 4. va, 5. -, 6. vaju, 7. vama
třetí osoba duálu se rodově liší pouze v nominativu a akuzativu: 1. ja / ji / ji, 2. jeju, 3. jima, 4. ja / ji / ji, 5. -, 6. jeju, 7. jima
první osoba plurálu: 1. my, 2. nas?, 3. nam?, 4. ny, 5. - , 6. nas?, 7. nami
druhá osoba plurálu: 1. vy, 2. vas?, 3. vam?, 4. vy, 5. - , 6. vas?, 7. vami
třetí osoba plurálu se rodově liší pouze v nominativu a akuzativu: 1. ji / ja / ję, 2. jich?, 3. jim?, 4. ję / ja / ję, 5. - , 6. jich?, 7. jimi
Ukazovací zájmeno t?
singulár mužského rodu: 1. t?, 2. togo, 3. tomu, 4. t?, 5. -, 6. tom?, 7. těm?
singulár ženského rodu: 1. ta, 2. toję, 3. toji, 4. to, 5. -, 6. toji, 7. tojo
singulár středního rodu: 1. to, 2. togo, 3. tomu, 4. to, 5. -, 6. tom?, 7. těm?
duál se rodově liší pouze v nominativu a akuzativu: 1. ta / tě / tě, 2. toju, 3. těma, 4. ta / tě / tě, 5. -, 6. toju, 7. těma
plurál rovněž: 1. ti / ta / ty, 2. těch?, 3. těm?, 4. ty / ta / ty, 5. -, 6. těch?, 7. těmi
Stejným způsobem se skloňují dálší zájmena: on?, ov?, tak?, kak?, jak?, v?sjak?, tolik?, kolik?, selik?, sam?
Tázací zájmeno k?to: 1. k?to, 2. kogo, 3. komu, 4. kogo, 5.- , 6. kom?, 7. cěm?
Tázací zájmeno č?to: 1. č?to, 2. česo, 3. čemu, 5. č?to, 5. -, 6. čem?, 7. čim?
II. Časování sloves
Neurčité tvary:
x infinitiv je zakončen na -ti: byti, rešti, mošti, teti, greti
x supinum (zvůáštní infinitiv po slovesech pohybu) je zakončeno na t?: rešt?, mošt?, tet?, gret?
x participium s-ové (v češtině přechodník minulý) se tvoří koncovkou -? nebo -v? (u souhláskových kmenů), a rodovým sufixem: sg. ved? , plurál: ved?še, ved?ši, ved?ša, duál: ved?ša, ved?ši, ved?ši; u samohláskových kmenů dělav? , dělav? ši, dělav?
x participium l-ové: (v češtině příčestí činné) ved-l?, ved-la, ved-lo, ved-li, ved-ly, ved-la
x participium t-ové a n-ové vyjadřuje výsledek činnosti; tvoří se sufixem -t? nebo -n?, -na, no (od sloves na -a, -ě a konzonantních kmenů)
x podstatné jméno slovesné se tvoří od n-ových a t-ových participií koncovkou -?je: obrěten?je - nalezení
Přítomný čas
Prézens slovesa být:
singulár: 1. jesm?, 2. jesi, 3. jest?
plurál: 1. jesm?, 2. jeste, 3. sot?
duál: 1. jesvě, 2. jesta, 3. jeste
Pravidelný prézens:
singulár: 1. bero, 2. bereš?, 3. beret?
plurál: 1. berem?, 2. berete, 3. berot?
duál: 1. berevě, 2. bereta, 3. berete
Aorist - jednoduchý čas minulý, vyjadřuje minulost, která se nevztahuje k přítomnosti:
singulár 1. ved-?, 2. ved-e, 3. ved-e
plurál: 1. ved-om?, 2. ved-ete, 3. ved-o
duál: 1. ved-ově, 2. ved-eta, 3. ved-ete
(slovesa, jejichž kmen končí na k, g, se ve 2. a 3. osobě palatalizují na č, ž)
Aorist slovesa být:
singulár: 1. bas, 2. bode, 3. bode
plurál: 1. basom, 2. baste, 3. basę
duál: 1. basově, 2. basta, 3. baste
Imperfektum - minulý čas nedokonavý:
singulár: 1. věděach?, 2. veděaše, 3. veděaše
plurál: 1. veděachom?, 2. veděašete, 3. veděacho
duál: 1. veděachově, 2. veděašeta, 3. veděašete
Imperativ
druhá a třetí osoba singuláru: beri (ber! / ať bere!)
první osoba plurálu: berěm? (berme!)
druhá osoba plurálu: beretě (berte!)
první osoba duálu: berěvě
druhá osoba duálu: berěta
Kondicionál
Byl složený, tvořil se z l-ového příčestí a tvaru slovesa byti:
singulár: 1. bim?, 2. bi, 3. bi
duál: 1. bivě, 2. bista, 3. biste
plurál: 1. bim?, 2. biste, 3. bo
Futurum --- V praslovanštině se vyjadřovalo většinou prézentem, někdy opisnými tvary se slovesy jako chotěti, iměti, v?čęti (začít) a podobně, po nichž následuje infinitiv.

III. Skloňování adjektiv
Adjektiva mají ve staroslověnštině dva tvary, buď prostý (nov?, nova, novo) nebo složený, který je doplněn o zájmeno j? (vlastně ve funkci určitého členu). Skloňují se obě části složeného tvaru.
singulár prostý mužského rodu: 1. dobr-?, 2. dobr-a, 3. dobr-u, 4. dobr-?, 5. - , 6. dobr-ě, 7. dobr-y
singulár prostý středního rodu: 1. dobr-o, 2. dobr-a, 3. dobr-u, 4. dobr-o, 5. - , 6. dobr-ě, 7. dobr-y
singulár prostý ženského rodu: 1. dobr-a, 2. dobr-y, 3. dobr-ě, 4. dobr-o, 5. - , 6. dobr-ě, 7. dobr-o
duál prostý (rody se liší jen v nominativu a akuzativu): 1. dobra / dobrě / dobrě, 2. dobru, 3. dobry, 4. dobra / dobrě / dobrě, 5. - , 6. dobru, 7. dobry
plurál prostý (rody se opět liší jen v nominativu a akuzativu; v pořadí m, n, f): 1. dobri / dobra / dobry, 2. dobry, 3. dobry, 4. dobry / dobra / dobry, 5. - , 6. dobry, 7. dobry
singulár složený mužského rodu: 1. dobr-?j?, 2. dobr-ajego, 3. dobr-ujemu, 4. dobr-?j?, 5. -, 6. dobr-ějem?, 7. dobr-yjim?
(analogicky se tvoří všechny složené tvary, spojí se sufix skloňování adjektiva s příslušným tvarem zájmena)
IV. Skloňování substantiv
Substantiva se dělí na u-kmeny, o-kmeny, a-kmeny, i-kmeny, n-kmeny, s-kmeny a nt-kmeny, existují i další skupiny, ale nejvýznamnější jsou tyto.
u-kmeny: singulár: 1. syn-?, 2. syn-u, 3. syn-ovi, 4. syn-?, 5. syn-u, 6. syn-u, 7. syn-?m?, duál: 1. syn-y, 2. syn-ovu, 3. syn-?ma, 4. syn-y, 5. -, 6. syn-ovu, 7. syn-?ma, plurál: 1. syn-ove, 2. syn-ov?, 3. syn-?m?, 4. syn-y, 6. syn-?ch?, 7. syn-?mi
o-kmeny: singulár: 1. vlk-?, 2. vlk-a, 3. vlk-u, 4. vlk-?, 5. vlč-e, 6. vlc-ě, 7. vlk-?m?, duál: 1. vlk-a, 2. vlk-u, 3. vlk-oma, 4. vlk-a, 5-, 6. vlk-u, 7. vlk-oma, plurál: 1. vlc-i, 2. vlk-?, 3. vlk-om?, 4. vlk-y, 5. - , 6. vlc-ěch?, 7. vlk-y
a-kmeny: singulár: 1. roka, 2. roky, 3. rocě, 4. roko, 5. roko!, 6. rocě, 7. rokojo, duál: 1. rocě, 2. roku, 3. rokama, 4. rocě, 5. - , 6. roku, 7. rokama, plurál: 1. roky, 2. rok?, 3. rokam?, 4. roky, 5. - , 6. rokach?, 7. rokami
i-kmeny: singulár: 1. gost?, 2. gosti, 3. gosti, 4. gost?, 5. gosti, 6. gosti, 7. gost?m?, duál: 1. gosti, 2. gost?ju, 3. gost?ma, 4. gosti, 5. - , 6. gost?ju, 7. gost?ma, plurál: 1. gost?je, 2. gost?j?, 3. gost?m?, 4. gosti, 6. gost?ch?, 7. gost?mi
n-kmeny: singulár: 1. kamy, 2. kamene, 3. kameny, 4. kamen?, 5. - , 6. kamene, 7. kamen?m?, duál: 1. kameni, 2. kamenu, 3. kamen?ma, 4. kameni, 5. -, 6. kamenu, 7. kamen?ma, plurál: 1. kamene, 2. kamen?, 3. kamen?m?, 4. kameni, 6. kamen?ch?, 7. kamen?mi
s-kmeny: singulár: 1. slovo, 2. slovese, 3. slovesi, 4. slovo, 5. - , 6. slovese, 7. sloves?m?, duál: 1. slovesě, 2. slovesu, 3. sloves?ma, 4. slovesě, 5. -, 6. slovesu, 7. sloves?ma, plurál: 1. slovesa, 2. sloves?, 3. sloves?m?m, 4. slovesa, 5. -, 6. slovesěch?, 7. slovesy
nt-kmeny: singulár: 1. otročę, 2. otročęte, 3. otročęti, 4. otročę, 5. -, 6. otročęte, 7. otročęt?m?, plurál: 1. otročęt?m?, 2. otročęt?, 3. otročęt?m?, 4. otročęt?m?, 5. -, 6 otročęt?ch?, 7. otročęt?mi
V. Skloňování číslovek
1- Číslovka jedin? se skloňuje podle t?: 1. jedin?, 2. jedinogo, 3. jedinomu, 4. jedin?, 6. jedinom?, 7. jediněm?
2- Číslovka d?va se skloňuje: 1. d?va, 2. d?voju, 3. d?věma, 4. d?va, 6. d?voju, 7. d?věma.
3- Číslovka tr?je se skloňuje: 1. tr?je, 3. tr?j?, 3. tr?m?, 4. tri, 6. tr?ch?, 7. tr?mi
4- Číslovka četyre se skloňuje: 1. četyre, 2. četyr?, 3. četyr?m?, 4. četyry, 6. četyr?ch?, 7. četyr?mi
Ostatní číslovky se skloňují jako i-kmeny.
VI. Ostatní slovní druhy
Adverbia --- Praslovanská adverbia mají většinou koncovku -ě, pak tvarem odpovídají 6. pádu mužského rodu singuláru adjektiv (dobrě, gorc?ě...). V jiných případech končí na -o a jsou to nominativy adjektiv neuter (malo).
Zdroje:
LAMPRECHT, A.: Praslovanština, Universita J. E. Purkyně, 1987
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 :-) | 19. prosince 2012 v 23:08 | Reagovat

:-)

2 lamm39 | 4. června 2014 v 9:22 | Reagovat

פאַרקאַקט :-!  :-!  :-!  :-!  :-x

3 Rudkca | 12. září 2016 v 10:28 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama